Historie obce

Naši předkové ještě v 16. století nerozlišovali Jizerské hory a Krkonoše. Nazývali je společným jménem Zelený les.

Lesní a rudné bohatství, které se v tomto kraji nacházelo, stálo za využití a tak došlo k  osidlování Jizerských hor. Jizerské podhůří se osidlovalo i podél toku řeky Jizery. Na počátku 17.století vlastnili tento kraj Smiřičtí (šlo o jeden z nejbohatších rodů v Čechách), kteří zde položili základ lesnímu hospodaření.

Období Třicetileté války (1618-1648) - toto pustošivé evropské střetnutí přineslo zdejšímu kraji paradoxně zpočátku i urychlení rozvoje, protože pobělohorský velmož vévoda Albrecht z Valdštejna rozšířil svou huť natolik, že v ní mohl vyrábět velkou část kovu protřebnou pro výzbroj své armády. Po Valdštejnově zavraždění 25.února 1634 se jeho obrovské panství rozpadlo. Poté Nicolaus Desfours a jeho rod získali na dlouhou dobu (až do roku 1945) největší část zdejšího kraje a tím i oblast, kde měly být založeny Albrechtice.

Nedošlo k tomu však hned. Třicetiletá válka zpustošila i zdejší zasídlení, neboť sem dvakrát - v roce 1634 a 1645 vpadli Švédové a při odchodu zničili nebo odvezli takřka vše cenné. Kolem roku 1652 první desfourský dědic hrabě Albrecht Maxmilián zahájil násilnou rekatolizaci. Přes 2300 jeho poddaných, kteří odmítli vzdát se své víry, muselo odejít.

Pokud však chtěl Albrecht Maxmilián mít ze svého panství zisk, musel si rychle přivést nové poddané. Našel je mezi německými obyvateli v příhraničních saských oblastech. Součastně s tím zreorganizoval i své dominium.V roce 1662 zřídil nové panství a tržní obec Smržovku.

Správcové panství poznali, že údolí řeky Desné a Kamenice jsou jako stvořená k tomu, aby se zde těžilo a splavovalo dřevo.

Jako nejvhodnější místo pro osidlování v obou údolích bylo vybráno sedlo mezi oběma dolinami pod horou Špičák. Stála tam už tehdy na mýtině panská fořtovna, zvaná „Lichtenberk“ (dnes č.p. 15). Kolem ní vznikla skupina domů a projekt budoucí vsi, kterou v roce 1670 smržovský správce Zachariáš Plow pojmenoval na počest hraběte Albrechta Maxmiliána Desfourse  ALBRECHSDORF - ALBRECHTICE.

První osídlenci Albrechtic se zabývali kácením dřeva a zemědělstvím.

Od konce 17.století pak začaly růst v obci i větší zemědělské dvory. Polnosti byly 20.února 1687 tehdy podle platného věcného práva zaneseny do pozemkových knih jako pozemky majitelů z Albrechtic, čímž byl v jistém smyslu definitivně zakotven i název obce, které se tehdy stále ještě lidově říkalo „Lichtenbarg“

Místní část obce Mariánská Hora „Marienberg“, dceřiná osada Albrechtic vznikla  kolem roku 1700. Pověst praví, že její jméno vzniklo podle dřevěné sošky Panenky Marie, která zde byla nalezena při zakládání první usedlosti.Tato soška pak byla dlouho uchovávána v místní kapličce.

 V roce 1705 vznikl i dodnes oblíbený cíl turistů - Mariánskohorské boudy. Původní obyvatelé zde pálili dřevěné uhlí. Název„boudy“ se užíval v Krkonoších pro lesní pastviště a odtud byl sem přenesen. Smržovský velkostatek totiž hodlal zřídit na zdejší lesní louce odchovnu dobytka s hospodářstvím krkonošského boudového typu. Pro tuto osadu se až do 19.století častěji  užívalo pojmenování Fritzovy boudy.

Před dvěma stoletími byla skutečnou obcí jen ta obec, která měla vlastní kostel, faru, hřbitov a školu. Díky sbírce obyvatel Albrechtic byl 15.6.1779 slavnostně položen základní kámen kostela – nynější Kostel sv.Františka z Paoly. Dne 10.září 1784 vysvětil albrechtický kostel vikář Jan Nepomuk Chaloupka. Usedlíků nebylo zpočátku mnoho. Avšak v roce 1784 se počet obyvatel zvýšil natolik, že smržovská fara považovala za účelné usídlit v Albrechticích stálého kaplana. Téhož roku byl založen kostelní hřbitov a začalo se vyučovat v Obecní jednotřídní škole. Fara byla dokončena o deset let poté roku 1794. Kostelní věž byla přistavěna až v roce 1898. V roce  1869 měly tehdejší Albrechtice již 2292 obyvatel.

Nové století začínalo dobře.

Přechod k industriální éře zahájili v Albrechticích nejprve tkalci, zejména ti, kteří v dnešním Vaberlochu (Weberech-údolí tkalců) začali využívat vodní síly k pohonu stavů. V roce 1830 bylo takovýchto zařízení v Albrechticích 12 a na Mariánské Hoře 2, avšak v roce 1843 jich bylo dohromady 27. V druhé polovině 18.století se začali tkalci z obce vytrácet díky konkurenci parostroji Liebigových textilek. A tak se tkalcovství udrželo jen v několika chalupách jako domácí řemeslo. Ti,kteří zůstali oboru věrni,našli práci v továrnách v Jiřetíně, Antonínově a v Desné. Byli to zejména textilní dělníci z Mariánské Hory, kteří tehdy položili základ pro 365 schodů do Desné - Mariánské schody, které jim i dělníkům ostatních oborů výrazně zkrátily cestu do práce a zpět. Jedna z pověstí dokonce vypráví, že schody nepostavil nikdo jiný než sám čert, který každý den v roce položil jeden kámen.

V této době se také začala rozšiřovat v kraji sklářská výroba. Zpočátku se skelná surovina dovážela, od roku 1848 začala pracovat první albrechtická kompozitka, která vyráběla výchozí surovinu pro další výrobu. V roce 1860 pracovalo v Albrechticích 50 brusíren skla, takže naší obci v tomto náročném sklářském oboru právem patřilo prvenství na celém jabloneckém okrese.

Také se zde začalo s výrobou umělých perel „veneciánských“, později zejména domácí výrobou foukaných dutých perel. Také se zavedla výroba mačkaných perel, které se vyráběli v samostatných budovách „mačkárnách“. K velkému rozmachu perlařství došlo v Albrechticích a částečně i na Mariánské Hoře po roku 1870. Avšak v roce 1877 nastal dočasný, ale pro mačkáře zničující obrat módy k perleťovým a kostěným knoflíkům, který způsobil zánik dvou třetin zdejších mačkářů. Dodnes lze v naší obci najít charakteristické mačkářské domky s vysokým komínem a odvzdušňovací stříškou. Poslední z nich přestala pracovat na Mariánské Hoře v roce 1965.

V 80.letech 19 století byly Albrechtice v podstatě bez spojení s okolním světem – do obce nevedla žádná větší silnice, díky tomu se Albrechtice vyhnuly škodám za prusko-rakouské války. 10.října 1894 byla uvedena do provozu železniční trať ze Smržovky do Josefova Dolu. Dopravní spojení způsobilo rozvoj obce. V roce 1900 žilo v Albrechticích 1612 občanů, na Mariánské Hoře 654 občanů. Statistický přehled o živnostech, zjištěný při sčítání v roce 1900, dosvědčuje, že tehdy bylo v Albrechticích 5 řezníků, 4 pekaři, 2 holiči, kloboučník, kominík, klempíř, kovář, hrobník a zahradník, 4 obuvníci a stejný počet krejčí a truhlářů, 26 firem brusičů skla, 17 perlařských firem, 21 mačkářů skla, 1 dílna vyrábějící sodovky a limonády, 2 výrobny sklářských forem, 1 dílna na výrobu varhan a 25 hostinců a výčepů. Možná Vás poslední údaj zarazí, proto je třeba uvést, že zde už nemálo piva a limonády vypili i turisté.

V tomto období totiž došlo k výraznému rozvoji turistiky. Byl zpřístupněn vrchol Špičáku, později zde byla postavena rozhledna, poté také hostinec a turistická ubytovna. V roce 1913 vznikl na Mariánské Hoře sedmdesátičlenný divadelní spolek „Lesní divadlo“ (Waldbühne).

Na přelomu století byly tedy Albrechtice už plně spojené se světem železniční a turistickou sítí. Pro úplnost uvádíme, že v roce 1885 byl zde poštovní úřad a o pět let později byl zřízen telegraf.

Do této atmosféry vpadla jako blesk z čistého nebe v létě 1914 -1.světová válka. Po ukončení 1.světové války obec výrazně zchudla, ubylo obyvatel a výroba se rozjížděla velmi pomalu. Vznik Československa nebyl místními přijat nijak nadšeně, většina obyvatel byla německé národnosti. V roce 1919 byla v místní škole  otevřena česká třída, ve třicátých letech však žáků ubývalo, v roce 1937-1938 sem docházelo pouze 9 dětí.

V říjnu 1935 bylo na albrechtickém kostelním hřbitově dokončeno mohutné mauzoleum s kopulí podle návrhu významného jabloneckého architekta Roberta Hemmricha. Mauzoleum nechal postavit syn Johanna Schowanka.

V době hospodářské krize však měli místní štěstí, že se v sousedním Jiřetíně podařilo udržet a nakonec i rozvíjet výrobu v továrně Johanna Schowanka TOFA dnešní název továrny DETOA, která dávala práci i domácím dělníkům a pomohla udržet poměrně dobrou životní úroveň.

Začínalo však hnutí heinleinovců a obec se rozdělila. V září 1938 došlo k okupaci Sudet a odsunu českých obyvatel. Na začátku 2.světové války - 1939 nastalo období nejvážnější změny v dějinách Albrechtic, čas konce staletého a v minulosti i velmi plodného soužití Čechů a Němců.

19.května 1945 byl vydán dekret prezidenta Beneše. Němečtí občané byli odsunuti, jen některým z nich, většinou pasířům, brusičům a mačkářům, bylo dovoleno se rozhodnout, zda tu zůstanou nebo odejdou. Prázdné domy postupně zabydlovali přesídlenci, kteří také přebírali živnosti po odsunutých občanech. V roce 1946 bylo obnoveno vyučování v místní škole, 1.prosince 1946 byla otevřena také školka. V této době měli Albrechtice přes 800 obyvatel. Po roce 1948 byl rozvoj obce pomalý. V roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které roku 1955 zaniklo. Rozšiřoval se však počet rekreačních objektů, zejména na Mariánské Hoře. Dne 26. března 1958 se obec přejmenovala na Albrechtice v Jizerských horách. V roce 1958 byla také založena tělovýchovná jednota Tatran a později Sokol.  Na začátku šedesátých let došlo přece jen k rozvoji společnosti, tak i obce. V obci se otevřely dva obchody se smíšeným zbožím, řeznictví, holičství, zahradnictví, opravna obuvi. V roce 1960 se podařilo překonat dosavadní rivalitu mezi Jiřetínem a Albrechticemi. Obě obce začaly spolupracovat a začaly spojovat své síly. Díky spolupráci obce Albrechtic s obcí Jiřetín pod Bukovou a podnikem TOFA (bývalá továrna J.Schowanek) byl společně vybudován sportovní areál u Kamenice, lyžařské vleky, vodárenská zařízení apod. Změny, které nabízel rok 1968, Albrechtičtí ve své většině uvítali. V sedmdesátých letech se dostavěly bytové domy v Jiřetíně a mnoho místních občanů se přestěhovalo do nových bytů. V důsledku toho se u nás počet obyvatel rychle snižoval. V roce 1977 žilo v obci 416 obyvatel. Kolem roku 1975 se rozhodlo vedení FIS, že uspořádá na Špičáku závody - Evropský pohár v obřím slalomu žen. Následně začaly úpravy terénu sjezdovky na Špičáku, výstavba vleků, parkovišť. V únoru 1980  proběhl Evropský pohár úspěšně a naše obec se stala známým zimním střediskem. V 80.letech počala výstavba vodovodní a kanalizační sítě, která byla dokončena po roce 1989 včetně výstavby čistírny odpadních vod. V letech 1993-1996 proběhla plynofikace obce.

V roce 1995  byla po krádeži sošky a poškozením vandaly znovu vysvěcena kaplička na Mariánské Hoře.

V katastru Albrechtic je turisty navštěvovaná Protržená přehrada s vyznačenou naučnou stezkou. Už stavbu přehrady provázela řada nepříjemností a krátká existence vodního díla skončila apokalypsou. V srpnu 1913, necelý rok po zahájení stavby, poškodily rozestavěné
dílo intenzivní deště. Inflace způsobená válečnými událostmi přinutila investora k úsporným opatřením. V listopadu 1915 byla stavba zkolaudována a již 18. září 1916 se přehrada protrhla. V povodňové vlně zahynulo 65 lidí. V květnu 1996 byla stavba prohlášena za kulturní památku. v letech 2014-2016 byl areál Protžené přehrady vykácen stromy, přes řeku Bílou Desnou byl vystavěn nový dřevěný most a na místě bývalé Krämerovy boudy byl vystavěn nový bufet. Protržená přehrada se tak zatraktivnila především jako cíl pro turisty.

Současné Albrechtice svou rozlohou v katastru (2458 ha) se řadí na třetí místo v okrese Jablonec nad Nisou. Počet trvale žijících obyvatel se postupně snižoval z  2266 obyvatel na dnešních cca 330 obyvatel. V obci je 437 domů, z toho 160 rodinných a 277 rekreačních. Jedná se většinou o zachovalé domy rázovité lidové architektury, kterým prostředí přírodní chráněné oblasti dodává ojedinělý kolorit.

Albrechtice mají vlastní, malotřídní školu, kterou navštěvují děti i z okolních obcí - Jiřetína p. Bukovou, Horního Tanvaldu, Smržovky. Příchod do této školy dětem ulehčí i zdejší mateřská škola, která úzce se základní školou spolupracuje. V přízemí budovy školy se nachází také obecní úřad. Za obecním úřadem - základní školou byl vybudován přírodní areál „Živá učebnice Jizerských hor“. Přírodní areál vznikl ve spolupráci základní školy, mateřské školy Albrechtice v J.h. a obce Albrechtice v J.h. Byl podpořen v projektu Škola pro udržitelný život a Nadací pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Slavnostní otevření areálu se konalo 26.6.2011.  V letech 2012-2016 se v obci opravila část místních komunikací, hřbitov, kostel, sportovní areál U Kamenice, budují se nové chodníky, pouliční osvětlení. Za pomoci dotací se renovovalo školní hřiště a budova školy. V obci působí také Sbor dobrovolných hasičů, občanské sdružení Jizerské Albrechtice, Fotbalový klub Albrechtice/Jiřetín, sportovní kroužek Albrechtík, cvičení pro seniory, široká škála šikovných řemeslníku a podnikatelů v oblasti cestovního ruchu. V současné době se v Albrechticích pořádá hned několik pravidelných sportovních a kulturních akcí např. Běh přes Tanvaldský Špičák, Den IZS, Rallye historických vozidel a další.

Albrechtice jsou mimořádně přitažlivé jak pro zimní, tak i pro letní sportovní rekreaci a aktivní odpočinek. Jsou  nádhernou obcí, kde vládne klid a pohoda. Buďte vítáni.